Vlastní blog
Už jako malá jsem měla svůj tajný deníček, dokonce byl na zamykání, což bylo velmi praktické. Co kdyby to chtěl někdo nepovolaný číst, že? Od té doby uběhlo už hodně let.
A o čem budu psát? Asi o tom, jak to vypadá, když se máma na mateřské rozhodne, že začne zase hrát a částečně pracovat jako úča v hudební škole.
Standardní proces je takový, že si naplánuji koncert, na který musím zkoušet a před tím se klidně vyspat. Do toho se ve škole uspořádá nečekaná speciální porada, koncert, nebo společenská událost. Volám babičce, kterou čeká kromě koncertu další hlídání.
Dítě samozřejmě onemocní. Nudle lítají kolem, kapesníky jsou všude a celé noci prokašle. O spánku nás všech tedy není ani řeč. Přes den jsme já i dítě protivní a nevyspalí. Na hraní nemám náladu, ani čas a sílu. Začínám být vážně nervózní a naštvaná sama na sebe, co jsem si to zase na sebe vymyslela. A říkám si, proč já truhla zas nedržela ústa a nešoupala nohama.
No nic. Koncert už nejde zrušit. Před odchodem na hraní zběsile lítám polo oblečená – neoblečená po bytě, snažím se namalovat, učesat a vymyslet co na sebe. Mezi tím, jsem obvykle poslintaná, přeskakují přes autíčka, šlápnu na několik legáčků, maluju pastelkama a případně zachraňují hračky z podsedačky, které jsou teď prostě potřeba.
Už nemám čas, proto zapínám pohádku, následuje scéna, jaká pohádka to bude. Uf dítě se dívá. Pokud se v následujících pěti minutách nepoleje, nebo nepočurá, mám čas se nalíčit.
Odcházím se zpožděním, které z duše nesnáším. Jsem naštvaná a kontrolují klasické KMB- klíče, mobil, brejle a jde se. Po cestě se rozčílím v koloně, protože jsem si už odvykla jezdit v dopravní špičce. Až se vynadávám, stává se ze mně věřící, alespoň pro tuto chvíli. Protože se začínám modlit, aby mi to hraní dobře dopadlo a neudělala jsem si ostudu.
Koncert se někdy „záhadně“ povede nad očekávání a já hned vymýšlím, kdy a kde budu hrát příště. Protože hraní a zpívání mně vážně baví.Prostě nuda na mateřské.
Jak bude vypadat sobotní ranní příprava na natáčení?? Sama jsem zvědavá.