Na mateřské bez cenzury


Ahoj maminky! Tyhle řádky jsem začala psát, když bylo mému synovi asi patnáct měsíců.  Pak jsem si dala asi tři roky pauzu a píšu znova.

Chtěla jsem zaznamenat několik úžasných i náročných chvil, které jsem prožila. Poznatky a zjištění, ke kterým jsem došla a které určitě řešíme každá z nás. Jak být dobrá máma.

 Jsme na jedné lodi a já jsem na začátku mateřství měla obavy, jak to všechno zvládnu. Jestli budu dobrá máma, jak mi to s miminkem půjde. Přála jsem si, aby bylo mimi co nejvíce spokojené a veselé, pěkně rostlo a bylo zdravé. Možná si kladete podobné otázky a mnoho dalších. Čtete tuny odborné literatury a zjišťujete, že jste možná před tím, než otěhotníte, měli vystudovat alespoň jednu vysokou školu s oborem péče o dítě.

Tak jsem si připadala já, když vrátím čas o něco zpět. Z billboardů a knížek o dětech, v obchodech na dětských plenách a hračkách na vás koukají blažené maminky s usměvavými miminky a vy čekáte, že přesně tak budete vypadat. Možná ano a z celého srdce vám to přeji, ale co když ne?

Já jsem byla neustále neučesaná, v pyžamu, stále poblinkaná maminka s kruhy pod očima, která se snažila udržet krok s kočárkem a vydržet další den a noc a tak to šlo pořád dokola. Miminko nebylo vůbec usměvavé, ale plakalo, až řvalo, nic nepomáhalo, mazání ani chování a pořád ho něco bolelo.

Tak jsem si to tedy nepředstavovala, jsem špatná máma, nezvládám to. Brečení nikdy neskončí, asi se zblázním! To mi běželo hlavou velmi často.

Nezbláznila jsem se a nebojte, zase to přešlo. Naopak mateřství  mě to posílilo a pochopila jsem, že do systému obláčkové maminky dnešní doby nezapadám, nevadí. Pokud si přijdete podobně, doufám, že si dobře počtete, možná objevíte fajn rady a zkušenosti, nebo se jen odreagujete. Mě takovéto čtení vyloženě scházelo.

Moje miminko už není mimi, je to zdravý čtyřletý kluk jak buk. Rád běhá, všude kolem je ho plno, rád si hraje a už se i směje.

Nejsem lékař, ani psycholog. Jsem máma jako vy, která se cítila prostě nemožná a na všechno sama a chtěla být lepší. Chtěla jsem být jako ta z obrázků.

Nešlo mi to. Alespoň jsem měla ten pocit, že mi nejde mámovství. Možná to máte taky tak. Nepatřím ani k těm „sluníčkovým lidem“, kteří všude vidí znamení lásky, krásy a hojnosti. Mám ráda symboly, ale ráda stojím nohama na zemi a myslím, že nejsem ani pesimista. Prostě normální ženská.

Dámy nesnažte se být dokonalé, už dokonalé jste! Neznamená to, že nemáme chyby. Já jich mám spoustu, zeptejte se mého muže…

Ale každá jsme originál a naše děti také nejsou stejné.  A pokud nejste zrovna jako z kosmetického salónu, nic se neděje. Na krásu zase přijde čas. Užívejte si těhotenství i miminka a těšte se z toho, jak vám děti rostou.

PS: nezapomínejte samy na sebe, protože jen spokojená maminka může mít spokojené miminko.